Knížecí obytná věž v Siedlecine, Polsko

pl-plen-ende-decz-cz

 

henrykjaworski

 

Knížecí obytná věž hradu v Siedlecine je nejlépe dochovaným příkladem tohoto typu fortifikace v celém Polsku. Navíc se uvnitř nachází hodnotný soubor maleb ze 14. st. Sídlo zbudoval jako jednu ze svých hlavních rezidencí kníže Henryk I. Javorský při cestě z Jeleniej Góry do Lwówku nedlouho po r. 1314. Hrad je však připomínán až r. 1368 nebo 1369, kdy jej od vdovy po Bolku II. koupil rytíř Jenchin von Redern.

Hlavní stavbou hradu byl mohutný kamenný hranolový donjon o půdorysu (22,2 x 14,35 m). Původně věž byla jen čtyřpodlažní, ale byla korunována obranným ochozem s cimbuřím. Patrně až po požáru kolem r. 1575 byl obranný ochoz zrušen, cimbuří bylo zazděno a donjon tak dostal další obytné patro. Završen byl vysokou valbovou střechou krytou šindelem.

1_caloscNad dvojdílným klenutým sklepením se nacházela plochostropá podlaží se stropy ležícími na markantních ústupcích zdiva, přístupná vnitřními dřevěnými schodišti, s hodnotnými obytnými interiéry. Svědčí o tom kvalitní kamenické provedení výzdoby ostění dvou oken ze 14. st., výmalba II. patra i torza 4 prevetů, situovaných výhradně na severní a východní straně.

Čtvercové okenní otvory s kamenným ostěním s úzkým okosením použité hojně v I., II. a III. patře pocházejí z úprav po požáru věže kolem r. 1575. Vnější opevnění sídla tvořila hradba těsně obíhající patu věže. Zvenčí ji obtáčel okružní vodní příkop, zásobovaný vodou z blízkého potoka.

Obvodové opevnění bylo sneseno r. 1840 (dle starých popisů místních obyvatel se údajně jednalo o zeď vysokou cca 4 m). Dochovány zůstaly zbytky příkopů.

Dvoudílný sklep je zaklenutý plochými valenými klenbami, v každé části je osvětlený od jihu jedním okénkem v úrovni dnešního terénu. Přístupný je zevnitř z přízemí schodištěm a spojovací chodbou. Podsklepení však zřejmě není původní a je až dílem mladších úprav.

Přízemí zvýšené oproti okolnímu terénu o cca 2 m bylo přístupné od jihu hrotitým portálem s pískovcovým ostěním a závorou. Je rozdělené tenkou zděnou příčkou na dvě části, příčka však vznikla spolu se schodištěm do sklepa, a proto je i rozdělení zřejmě pozdější. Přízemí mělo hospodářskou, skladovací a komunikační funkci. Osvětleno bylo nejspíše úzkými střílnovými okénky. Ta se však nedochovala, neboť byla v novověku nahrazena malými čtvercovými okny.

První patro je dvoudílné. Jeho současná dispozice je však novodobá, z doby po r. 1575. V západní komoře se v severní zdi nacházel prevet, z něhož se dochovaly kamenné krakorce. Spolu s dělící stěnou byl v 16. st. vybudován krb, jehož topeniště je umístěno v severozápadní komoře, ale jeho výhřevné těleso o rozměrech 1,3 x 2,3 m a výšce 1,5 m se nachází ve východní místnosti. Tímto způsobem snad byla vytvořena nová „teplá jizba” po zániku vydřevené komnaty při požáru r. 1575. Prostě teplo bez ohně, dýmu, přikládání a větrání. Komín krbu byl vyveden ven ze severní zdi a vynesen na dvou kamenných konzolách.

2_malowidlaDruhé patro je dnes jednoprostorové, ale původně bylo rozdělené dřevěnými příčkami na reprezentační dvorskou komnatu a dvě obytné komory, z nichž větší měla vložené dřevěné roubení a plnila roli „teplé jizby”. Výdřeva stěn zřejmě zanikla při požáru r. 1575. Velká komnata byla na jižní a západní stěně okrášlena freskami (vlastně typu “Seko”). Z původní výbavy se dále dochovala dvě široká hrotitá, trojlistem uzavřená okna v hlubokých výklencích se sedátky. Každý ze tří prostorů měl vlastní prevet, v jednom případě dokonce doplněný dřevěným korýtkem výlevky.

Třetí patro je dnes jednoprostorové, jeho původní dispozice však není známa. Jeho 6 velkých oken pochází ze 16. st., pravděpodobně mělo již od počátku obytnou funkci.

Čtvrté patro je jednoprostorové, s dřevěnou konstrukcí podpírající strop (vznikly v souvislosti s přestavbou na sýpku) i krov věže. Tato konstrukce ani krov nenesou stopy požáru, dendrochronologicky je stáří podpěr krovu věže určeno do r. 1575. Místnost je osvětlena celkem deseti nevelkými čtvercovými okénky.

Malířská výzdoba reprezentačního sálu ve II. patře s epickými rytířskými motivy byla vytvořena technikou al Secco. Podle J. Witkowského pocházejí malby ze 40. let 14. st. a patří mezi nejkvalitnější profánní výzdobu interiéru ve Slezsku. Představují část Artušovského cyklu – legendu o Lancelotovi. Malby jsou důkazem působení západních vlivů na výtvarné umění ve Slezsku. Sponzorem maleb byl pravděpodobně javorský kníže Henryk I. ve 40. letech 14. st. Cyklus zřejmě nebyl dokončen právě kvůli jeho smrti. Malby byly odhaleny r. 1888 a konzervovány poprvé ještě v průběhu 19. st. Poslední konzervační práce následovaly v letech 2006-2007.

podle http://www.apsida.cz/

Od roku 2001 je věž majetkem nadace “Hrad Chudów”.

Knížecí obytná věž v Siedlecine je otevřena pro návštěvníky denně.

Hlavní sezóna (květen – říjen): 9.00 – 18.00
Mimo sezónu (listopad – duben): 10.00 – 16.00

Virtuální prohlídka:

virtual

V roce 2010 vzniklo sdružení “Knížecí věž v Siedlecine”.

Máte-li jakékoli dotazy nebo připomínky, prosím kontaktujte: p.nocun@wiezasiedlecin.pl