Wieża książęca w Siedlęcinie jest czynna do zwiedzania codziennie
w sezonie (maj – październik) w godzinach od 9:00 do 18:00,
poza sezonem (listopad – kwiecień) w godzinach od 10:00 do 16:00.
Witamy serdecznie na stronach wieży książęcej w Siedlęcinie oraz Stowarzyszenia „Wieża Książęca w Siedlęcinie”.
Wieża książęca w Siedlęcinie jest jednym z najważniejszych zabytków średniowiecznych w Polsce. Bez wątpienia jest także największym i najlepiej zachowanym obiektem tego typu w naszym kraju. Zbudowana została w drugiej dekadzie XIV w. z fundacji księcia Henryka I jaworskiego.
DLACZEGO WIEŻA KSIĄŻĘCA, A NIE WIEŻA RYCERSKA? – artykuł wyjaśniający kwestię „książęcości” wieży
Najciekawszym elementem wyposażenia wieży są czternastowieczne malowidła ścienne, przedstawiające legendę o rycerzu króla Artura – sir Lancelocie z Jeziora (jedyne zachowane takie na świecie). Można je oglądać na drugim piętrze wieży (ich kompleksową konserwację przeprowadzono w roku 2006). Interesujące są również najstarsze zachowane w Polsce stropy drewniane, datowane metodą dendrochronologiczną na lata 1313, 1314 i 1315.
Siedlęcin leży nad rzeką Bóbr, na granicy Kotliny Jeleniogórskiej i Gór Kaczawskich. Administracyjnie miejscowość ta znajduje się w gminie Jeżów Sudecki, w powiecie jeleniogórskim, w województwie dolnośląskim.
Wieża książęca w Siedlęcinie stanowi własność Fundacji „Zamek Chudów” natomiast Stowarzyszenie „Wieża Książęca w Siedlęcinie” nie tylko wspiera Fundację we wszelkich działaniach, związanych z ratowaniem obiektu ale również prowadzi własne działania i inicjatywy popularyzujące wieżę.
Na kolejnych podstronach prezentujemy Państwu informacje na temat zwiedzania wieży, naszego stowarzyszenia oraz historii obiektu, działań konserwatorskich, badań archeologicznych a także imprez historycznych i edukacyjnych, które organizowane są przy tym jednym z najważniejszych zabytków polskiego średniowiecza.
Projekty na 2018 rok:
- Naprawa mostów i grobli – kontynuacja
- Pomnik Ofiar I wojny światowej
- Remont dachu dworu (oficyny), kominów i łącznika
- „Stara Stolarnia”
Zapraszamy do wirtualnego zwiedzania wieży:
Wieża Książęca w Siedlęcinie to laureat nagród:
Invalid Displayed Gallery
Pomogli nam:
Prowadzący badania archeologiczne:
[:en]
Ducal tower in Siedlęcin near Jelenia Góra (Lower Silesia, Poland) is one of the most impressive and important medieval monuments in Poland. This keep is also one of the biggest (22,2 x 14,35 m) and best-preserved examples of such buildings in Central Europe. Its construction was started in 1313 or 1314 by Henry I, Duke of Jawor. He and his wife Agnes of Bohemia also commissioned the medieval mural paintings in the great hall on the second floor.
In the first half of the fourteenth century, the Duchy of Jawor and Świdnica was one of the richest regions in Central Europe. It was strongly influenced by the royal court in Prague. The keep in Siedlęcin was one of more than fifty castles built by Bolko I and his descendants.
Unquestionably the most impressive level of the tower is the second floor with the former hall. The Great Hall in Siedlęcin tower house was designed for ceremonial purposes: it was higher and it had rich interior decoration. Architectural research shows that the storey containing the hall was originally divided into three spaces, some of the interior walls having been demolished in the seventeenth century when the tower was being used as a granary.
The completed polychrome paintings on the south wall of the Great Hall occupy over 32 square meters; they were all made using the al secco technique. After the paintings were discovered at the end of the nineteenth century, they were subjected to a first restoration in 1936. Research in the 1990’s resulted in the first monograph describing the paintings. Not only the real meaning of the paintings (some scenes changed during improper restoration) but also the reasons of the misinterpretations was recovered. The restoration works of the paintings took place in 2006 and 2007.
The paintings were planned and financed by Duke Henry I and his wife in 1345-1346. Art historians suggested that the artist probably came from the north-east of Switzerland, since the murals show the influence of the Swiss Waltensburg Master (‘Waltensburger Meister’). The paintings were never finished. It seems that after the death of Henry the I in 1346 the work was suspended and later (after 1368 or 1369, when it was sold), the new owners of the tower, the noble family of Redern, hoped to continue the work with the assistance of one of the Swiss master’s students, but unfortunately this seems have never come to fruition.
The paintings in Siedlęcin are exceptional: their topic is principally profane, something very rare in that period in Silesia. The main subject of the murals is the romantic story of one of the most famous legendary knights of the Middle Ages; they are now recognised as the unique in the world that shows the legend of Sir Lancelot of the Lake.
The ducal tower house in Siedlęcin is one of the most important medieval residences of this type in Central Europe. It’s very exceptional because of the huge dimensions of both the Great Hall and the existing fourteenth century paintings found within and the high level of authenticity of the entire monument. The archaeological project, started in 2008, may provide information about not only the tower house itself but also the form and use of other buildings and constructions related to the tower house in both the medieval and more modern periods.
Invalid Displayed Gallery
From 2001 Ducal Tower is owned and run by the Chudow Castle Fund.
The ducal tower in Siedlęcin is open to visitors every day.
High season (May – October): 9.00 – 18.00
Low season (November – April): 10.00 – 16.00
Virtual tour:
In 2010 „The Ducal Tower of Siedlęcin” Association was founded.
If you have any questions or comments please contact: p.nocun@wiezasiedlecin.pl
[:de]
Der Wohnturm zu Siedlęcin (Boberröhrsdorf) ist eines der größten (22,2 x 14,35 m) und prachtvollsten Bauwerke dieser Art in Mitteleuropa. Die meisten Forscher datieren seine Erbauung auf den Jahren 1313-1314 und bringen sie mit der Bauherrentätigkeit des Fürsten Heinrich I. von Jauer zusammen. Die Fürstin Agnes von Habsburg, die Witwe des Fürsten Bolko II. von Schweidnitz, verkaufte das Gut Boberröhrsdorf im Jahr 1368 oder 1369 an den Ritter Jenchin von Redern. Die Familie von Redern herrschte in Boberröhrsdorf bis zum Ende des 15. Jh.
Im 16. Jh. (nach 1575) wurde der Turm um ein Geschoss erhöht und dabei sind die mittelalterlichen Schießscharten vermauert worden. Ein weiterer Umbau fand im 18. Jh. statt. An der Südwand wurde ein Hinterhaus angebaut, wobei der Wassergraben zum Teil zugeschüttet wurde. Gegen Ende des 19. Jh. wurden die ersten Restaurierungsarbeiten und eine Überholung des Dachverbandes und des Daches vorgenommen.
Die mittelalterliche Farbfassung des großen Saals wurde 1880 entdeckt und 1936 von allen deckenden Schichten befreit. Dann wurden diese erneuert und leider stellenweise dilettantisch übermalt.
Die Malereien im zweiten Stockwerk erstrecken sich auf einer Gesamtflache von 33 qm. Die verwendete Technik besteht darin, dass der trockene Putz mit den in Kalkwasser angerührten Farbstoffen bedeckt wurde (al secco).
Fürst Heinrich I. von Jauer (der Sohn des Fürsten Bolko I. von Schweidnitz) hat sicherlich das Bildprogramm der Wandmalereien inspiriert und finanziert. Die Malereien dürften im Zeitraum 1345-1346 entstanden sein.
Der Autor der Gemälde in Boberröhrsdorf stammte aus dem Gebiet der heutigen Nordschweiz.
Aus unerklärlichen Gründen hatte man die Dekorarbeiten im Turm unterbrochen, wiewohl noch im selben 14. Jh. Versuche unternommen wurden, die Arbeiten fortzuführen, die jedoch von einem anderen Maler geschaffen wurden. Seine Zeichnungen sind auch nicht fertig geworden.
Die Wandgemälde sind auch hinsichtlich ihres weltlichen Inhalts einzigartig, denn sie stellen Szenen aus dem damaligen Hof- und Ritterleben dar. Sie sind die einzige mittelalterlichen Malereien in Europa, die Geschichte eines der Ritter der Tafelrunde – Herrn Lancelot vom See – zeigen.
Die Darstellungen haben auch eine moralisierende Meinung. Der Hl. Christophorus ist der Schutzherr aller Ritter und ein Muster der standhaften Treue gegenüber seinem Herrn – Christus, also das Muster eines guten Christen und Vasallen. Man sollte somit nicht vergessen, dass Lancelot , durch seine sündhafte Liebe zu Guenever, untreu gegen Artus war.
Interessant ist auch die Szene mit den Toten in ihren Gräbern und den darüber platzierten Paaren – einem Ritter und einer Jungfrau einerseits und einem Ritter und einer Verheirateten andererseits. Die Boberröhrsdorfer Malereien waren früher, wegen inhaltlich fehlerhafter Übermalungen, als Epos von Ritter Ivein und die Geschichte der Stiftung des Zisterzienklosters in Grüssau falsch interpretiert.
Invalid Displayed Gallery
Der Wohnturm zu Siedlęcin (Boberröhrsdorf) ist jeden Tag geöffnet.
Hochsaison (Mai – Oktober): 9:00 – 18:00
Nebensaison (November – April): 10:00 – 16:00
Virtuelle Besichtigung:
In 2010 wurde der Verein „Der fürstliche Wohnturm zu Siedlęcin” gegründet.
Wenn Sie Fragen haben, schreiben Sie uns bitte: p.nocun@wiezasiedlecin.pl
[:cz]
Knížecí obytná věž hradu v Siedlecine je nejlépe dochovaným příkladem tohoto typu fortifikace v celém Polsku. Navíc se uvnitř nachází hodnotný soubor maleb ze 14. st. Sídlo zbudoval jako jednu ze svých hlavních rezidencí kníže Henryk I. Javorský při cestě z Jeleniej Góry do Lwówku nedlouho po r. 1314. Hrad je však připomínán až r. 1368 nebo 1369, kdy jej od vdovy po Bolku II. koupil rytíř Jenchin von Redern.
Hlavní stavbou hradu byl mohutný kamenný hranolový donjon o půdorysu (22,2 x 14,35 m). Původně věž byla jen čtyřpodlažní, ale byla korunována obranným ochozem s cimbuřím. Patrně až po požáru kolem r. 1575 byl obranný ochoz zrušen, cimbuří bylo zazděno a donjon tak dostal další obytné patro. Završen byl vysokou valbovou střechou krytou šindelem.
Nad dvojdílným klenutým sklepením se nacházela plochostropá podlaží se stropy ležícími na markantních ústupcích zdiva, přístupná vnitřními dřevěnými schodišti, s hodnotnými obytnými interiéry. Svědčí o tom kvalitní kamenické provedení výzdoby ostění dvou oken ze 14. st., výmalba II. patra i torza 4 prevetů, situovaných výhradně na severní a východní straně.
Čtvercové okenní otvory s kamenným ostěním s úzkým okosením použité hojně v I., II. a III. patře pocházejí z úprav po požáru věže kolem r. 1575. Vnější opevnění sídla tvořila hradba těsně obíhající patu věže. Zvenčí ji obtáčel okružní vodní příkop, zásobovaný vodou z blízkého potoka.
Obvodové opevnění bylo sneseno r. 1840 (dle starých popisů místních obyvatel se údajně jednalo o zeď vysokou cca 4 m). Dochovány zůstaly zbytky příkopů.
Dvoudílný sklep je zaklenutý plochými valenými klenbami, v každé části je osvětlený od jihu jedním okénkem v úrovni dnešního terénu. Přístupný je zevnitř z přízemí schodištěm a spojovací chodbou. Podsklepení však zřejmě není původní a je až dílem mladších úprav.
Přízemí zvýšené oproti okolnímu terénu o cca 2 m bylo přístupné od jihu hrotitým portálem s pískovcovým ostěním a závorou. Je rozdělené tenkou zděnou příčkou na dvě části, příčka však vznikla spolu se schodištěm do sklepa, a proto je i rozdělení zřejmě pozdější. Přízemí mělo hospodářskou, skladovací a komunikační funkci. Osvětleno bylo nejspíše úzkými střílnovými okénky. Ta se však nedochovala, neboť byla v novověku nahrazena malými čtvercovými okny.
První patro je dvoudílné. Jeho současná dispozice je však novodobá, z doby po r. 1575. V západní komoře se v severní zdi nacházel prevet, z něhož se dochovaly kamenné krakorce. Spolu s dělící stěnou byl v 16. st. vybudován krb, jehož topeniště je umístěno v severozápadní komoře, ale jeho výhřevné těleso o rozměrech 1,3 x 2,3 m a výšce 1,5 m se nachází ve východní místnosti. Tímto způsobem snad byla vytvořena nová „teplá jizba” po zániku vydřevené komnaty při požáru r. 1575. Prostě teplo bez ohně, dýmu, přikládání a větrání. Komín krbu byl vyveden ven ze severní zdi a vynesen na dvou kamenných konzolách.
Druhé patro je dnes jednoprostorové, ale původně bylo rozdělené dřevěnými příčkami na reprezentační dvorskou komnatu a dvě obytné komory, z nichž větší měla vložené dřevěné roubení a plnila roli „teplé jizby”. Výdřeva stěn zřejmě zanikla při požáru r. 1575. Velká komnata byla na jižní a západní stěně okrášlena freskami (vlastně typu „Seko”). Z původní výbavy se dále dochovala dvě široká hrotitá, trojlistem uzavřená okna v hlubokých výklencích se sedátky. Každý ze tří prostorů měl vlastní prevet, v jednom případě dokonce doplněný dřevěným korýtkem výlevky.
Třetí patro je dnes jednoprostorové, jeho původní dispozice však není známa. Jeho 6 velkých oken pochází ze 16. st., pravděpodobně mělo již od počátku obytnou funkci.
Čtvrté patro je jednoprostorové, s dřevěnou konstrukcí podpírající strop (vznikly v souvislosti s přestavbou na sýpku) i krov věže. Tato konstrukce ani krov nenesou stopy požáru, dendrochronologicky je stáří podpěr krovu věže určeno do r. 1575. Místnost je osvětlena celkem deseti nevelkými čtvercovými okénky.
Malířská výzdoba reprezentačního sálu ve II. patře s epickými rytířskými motivy byla vytvořena technikou al Secco. Podle J. Witkowského pocházejí malby ze 40. let 14. st. a patří mezi nejkvalitnější profánní výzdobu interiéru ve Slezsku. Představují část Artušovského cyklu – legendu o Lancelotovi. Malby jsou důkazem působení západních vlivů na výtvarné umění ve Slezsku. Sponzorem maleb byl pravděpodobně javorský kníže Henryk I. ve 40. letech 14. st. Cyklus zřejmě nebyl dokončen právě kvůli jeho smrti. Malby byly odhaleny r. 1888 a konzervovány poprvé ještě v průběhu 19. st. Poslední konzervační práce následovaly v letech 2006-2007.
podle http://www.apsida.cz/
Invalid Displayed Gallery
Od roku 2001 je věž majetkem nadace „Hrad Chudów”.
Knížecí obytná věž v Siedlecine je otevřena pro návštěvníky denně.
Hlavní sezóna (květen – říjen): 9.00 – 18.00
Mimo sezónu (listopad – duben): 10.00 – 16.00
Virtuální prohlídka:
V roce 2010 vzniklo sdružení „Knížecí věž v Siedlecine”.
Máte-li jakékoli dotazy nebo připomínky, prosím kontaktujte: p.nocun@wiezasiedlecin.pl
[:]